Kefír z tibetské houby: proč ho piji každý den už 3 roky a co mi dal

K tibetské houbě jsem se dostala úplnou náhodou. Do té doby jsem vlastně ani nevěděla, co to je. Někdo mi jen řekl, že je to lepší než kefír z obchodu, a tak jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám.

Od té doby, a už jsou to zhruba tři roky, si vyrábím vlastní kefír téměř každý den. Piji ho poctivě – teda když zrovna nezapomenu nebo nemám takovou tu klasickou nestíhací krizi. A když jedu na dovolenou, houbu nechávám doma a dávám si od ní pauzu.

Za tu dobu se z kefíru stal takový můj malý každodenní návyk, který mi dává smysl.

Od chvíle, kdy si pravidelně dávám kefír z tibetské houby, se mi zlepšilo trávení a celkově se cítím víc v pohodě. Mám víc energie a hlavně se z toho stal můj malý večerní rituál.
Takové zakončení dne.

Je ale fér říct, že kefír nemusí chutnat každému. Má štiplavou, nakyslou chuť. Je to podobné jako s olivami – buď je milujete, nebo nesnášíte. Já patřím do té první skupiny. A to jak u kefíru, tak u oliv.

Za ty roky mám jednu malou radost, kterou se můžu pochlubit – houba mi zatím ani jednou „neodešla“. Ale rozhodně to neber jako samozřejmost. Stačí málo – zapomenout ji propláchnout, nechat ji dlouho bez péče nebo ji míchat kovovou lžičkou (houba kov nemá ráda). Já proto používám obyčejnou vařečku.

Tibetská houba se navíc poměrně rychle množí, takže ji mám často víc, než potřebuji. Přebytek se dá zamrazit nebo někomu darovat. Často se říká, že se houba spíš předává než prodává – a něco na tom je. Já ji využívám hlavně na výrobu kefíru, ale někdo ji přidává i do jogurtu nebo ji jí samotnou. To jsem ale osobně nezkoušela.

Kefír samotný piji jen tak, nebo ho přidávám do pečení – třeba do banánového chlebíčku nebo buchet.

Co je vlastně tibetská houba

Tibetská houba, někdy nazývaná také kefírová zrna, je ve skutečnosti živá kultura bakterií a kvasinek. Není to houba v pravém slova smyslu, ale spíš takové malé „živé společenství“, které se stará o fermentaci mléka. Tahle tradice je velmi stará – kefír se připravuje už stovky let a jeho původ se nejčastěji spojuje s oblastí Kavkazu.

Když houbu přidáš do mléka, začne fermentační proces. Tahle kultura se živí laktózou z mléka a postupně ji přeměňuje. Výsledkem je kefír – nápoj bohatý na probiotika, která mohou podporovat trávení a střevní mikrobiom.

Díky tomu, že se část laktózy během fermentace odbourá, bývá kefír z tibetské houby pro některé lidi lépe snášený než běžné mléko. Neznamená to ale, že vyhovuje úplně každému. Záleží na tom, jak citlivě tvoje tělo na laktózu reaguje a jak dlouho kefír necháš fermentovat – obecně platí, že čím déle fermentuje, tím více laktózy se rozloží a kefír je výraznější, kyselejší a pro někoho i lépe stravitelný.

Kefír obsahuje kromě probiotik také bílkoviny, vitaminy skupiny B, vápník a další látky, které tělu prospívají. Není to žádný zázrak ani rychlé řešení všeho – ale pro mě osobně to malý zázrak je. Možná právě proto, že jde o přirozeně fermentovaný nápoj plný živých kultur, který si připravuji sama doma.

Není to o jedné konkrétní „super látce“, ale o celku – o tom, jak spolu tyhle kultury fungují a co dělají v těle. A právě to mi na tom dává smysl. Ne proto, že by šlo o nějaké rychlé řešení, ale protože je to malý návyk, který mi dlouhodobě pomáhá cítit se líp.

Co mi dal kefír z tibetské houby

Největší změnu jsem zaznamenala u trávení. Cítím se lehčeji a nemám takové problémy jako dřív. Zároveň mám pocit, že mám o něco víc energie. Samozřejmě to není jen o kefíru – celkově je důležitý i životní styl. Pro mě je to spíš takový malý doplněk k tomu všemu.

Zároveň mi dal i jednu věc, kterou jsem na začátku vůbec nečekala – pravidelnost. Díky tomu, že si ho dávám skoro každý den, mám pocit, že mám v tom dni něco svého. Takovou malou chvilku, kdy se zastavím a udělám něco jen pro sebe.

Kefír si dávám většinou večer. Je to pro mě rituál, který mi pomáhá uzavřít den. Někdy ho piji i po běhání a mám pocit, že mi dobře doplní energii.

Oproti kefíru z obchodu mi dává větší smysl – je přirozenější, živější a méně „zpracovaný“. Osobně mám pocit, že je i zdravější než ten neslazený z obchodu. Chuťově je výraznější, což ale nemusí každému sedět.

Pokud s kefírem začínáš, doporučuji začít opatrně. Dej si menší množství a sleduj, jak na to tvoje tělo reaguje. Když to člověk přežene hned na začátku, může ho to pěkně prohnat.

Jak připravuji kefír z tibetské houby

Na přípravu potřebuješ hlavně tibetskou houbu. Ta se většinou nedá koupit v klasickém obchodě – spíš ji někdo daruje. Stačí se poptat mezi známými nebo se podívat na internet, kde ji lidé často nabízejí.

Dále potřebuješ sklenici (já používám 500 ml), sítko a něco na zakrytí sklenice – třeba kapesník a gumičku.

Postup je jednoduchý:

Do sklenice dám houbu a zaliji ji mlékem (většinou polotučným, protože ho doma spotřebujeme hodně). Sklenici nezavírám víčkem, ale zakryji ji kapesníkem, který přichytím gumičkou, aby mohla „dýchat“. Při fermentaci totiž vznikají plyny, hlavně oxid uhličitý (CO₂), a kdybys sklenici uzavřela víkem, začal by se uvnitř tvořit tlak. Ten by mohl víčko „vystřelit“ nebo v krajním případě sklenici i poškodit – podobně jako třeba u burčáku.

Nechám ji stát při pokojové teplotě, většinou na parapetu.

Zhruba za 24 hodin je kefír hotový. V létě to bývá i rychleji.

Poté celý obsah přecedím přes sítko do jiné sklenice. V sítku zůstane houba, kterou krátce propláchnu pod tekoucí vodou (cca 10 sekund). Následně ji dám do čisté sklenice a znovu zaliju mlékem.

A takhle pořád dokola.

Celý proces zabere maximálně pár minut denně.

Chuť i hustota kefíru se liší podle množství houby. Když je jí méně, kefír je jemnější. Naopak při větším množství houby je hustší a výraznější. Já si s tím trochu hraji podle chuti.

Na co si dát pozor

Starat se o tibetskou houbu není složité, ale chce to určitou pravidelnost.

Je důležité:

• používat čisté nádoby
• nepoužívat kov
• nenechávat houbu dlouho bez péče

Když jeden den zapomeneš, nic se nestane. Ale když ji necháš bez péče delší dobu, může se znehodnotit.

Pokud jedeš na dovolenou, houbu stačí uložit do lednice (na pár dní) nebo ji zamrazit. V mrazáku vydrží dlouho, ale po rozmrazení se může chuť kefíru trochu změnit. Většinou se to ale po pár dnech používání zase srovná.

Malá věc, která mi dává smysl

Nečekala jsem od toho skoro nic.
A možná právě proto mě překvapilo, jak moc se z toho stal můj každodenní zvyk.

Ne proto, že bych musela.
Ale protože mi to dává smysl a cítím se díky tomu o něco líp – jak fyzicky, tak i psychicky.

Je to maličkost. Ale pro mě důležitá.

Mohlo by vás zajímat: 

• Rituály a jejich význam — jak vám mohou změnit den.
• Dokonalost tě brzdí víc, než si myslíš.
• Proč máme pocit, že jsme nic nestihli – i když jsme se celý den nezastavili.