_final2.png){kind=logo}
Proč máme někdy špatnou náladu, i když vlastně nevíme proč
Proč máme někdy špatnou náladu, i když vlastně nevíme proč
Partner se tě zeptá, jak se máš.
Možná ale svou náladu jen neumíš přesně pojmenovat.
„Jsem v pohodě,“ odpovíš automaticky.
Jenže ve skutečnosti se tak necítíš. Jsi podrážděná, unavená nebo máš neurčitý pocit, že ti něco vadí. Možná ani nemáš chuť si povídat. A když se tě někdo zeptá, co se stalo, nedokážeš říct nic konkrétního. Případně o tom nechceš mluvit, protože máš pocit, že bys druhého jen zatěžovala.
Vždyť se vlastně nic tak hrozného nestalo. Nic, co by stálo za řeč. Jsou přece mnohem horší věci.
To, jak se cítíš, totiž nemusí být reakcí na jednu konkrétní událost. Někdy je příčina mnohem méně nápadná, než čekáš.
Možná se nic velkého nestalo. Jen se toho nahromadilo příliš mnoho
Třeba ses špatně vyspala.
Dítě bylo plačtivé, cestou k doktorovi ses dostala do kolony a někdo ti poslal zprávu, která tě trochu zamrzela.
Na sociálních sítích jsi zahlédla negativní zprávu, která ti zůstala v hlavě déle, než bys čekala.
Připálila jsi oběd, dítě vysypalo na zem krabici hraček a během dne přibylo několik dalších povinností, se kterými jsi vůbec nepočítala.
Někdo na tebe možná promluvil tónem, který ti nebyl příjemný, ale řekla sis, že to nebudeš řešit.
Vždyť o nic nejde.
Jenže takových drobných situací může být během dne tolik, že jsi nakonec podrážděná, unavená nebo vnitřně neklidná.
Každá z nich může sama o sobě působit téměř bezvýznamně. Když se ale poskládají dohromady, najednou cítíš, že už nemáš sílu ani na obyčejnou otázku, natož abys vysvětlovala, co ti vlastně je.
Příčina špatné nálady pak nemusí být v jedné konkrétní události, ale v tom, co se během dne postupně sečetlo.
Někdy své pocity odkládáš tak dlouho, až už je neumíš pojmenovat
Během dne často nemáš prostor zastavit se u všeho, co se v tobě odehrává.
Něčí poznámka tě zamrzí, ale za chvíli už musíš řešit něco dalšího.
Něco tě zklame, jenže není čas se u toho zastavit.
Potřebovala bys chvíli klidu, ale tvoje dítě nebo někdo další zrovna potřebuje tebe.
Jsi unavená, přesto ještě dokončíš pár věcí.
A když se tě někdo zeptá, jestli jsi v pořádku, automaticky odpovíš:
„Jasně.“
To, co cítíš, ale nemizí. Jen to na chvíli překryje všechno ostatní, co se kolem tebe děje.
Když se to opakuje celý den nebo několik dní po sobě, může se stát, že večer už nedokážeš určit, co přesně tě trápí. Zůstane jen napětí, podrážděnost nebo touha být chvíli úplně sama.
Možná tedy někdy nevíš, proč ti není dobře, protože ses během dne nestihla vrátit k tomu, co jsi v danou chvíli raději odsunula stranou.
Za špatnou náladou nemusí být jen psychika
Když ti není dobře, možná začneš okamžitě pátrat po tom, co tě trápí.
Co je špatně? Proč jsem zase tak podrážděná? Stalo se něco?
Někdy je ale odpověď mnohem obyčejnější.
Možná jsi málo spala. Dlouho jsi nejedla, málo pila nebo ti chybí rozhovor s někým blízkým. Třeba jsi byla dlouho v hluku, mezi lidmi nebo jsi během dne řešila příliš mnoho věcí najednou.
Tělo a psychika totiž nefungují odděleně.
Když jsi vyčerpaná, hladová nebo zahlcená, mohou ti vadit i věci, které bys jindy přešla bez většího povšimnutí.
Poznámka, nad kterou by ses v klidném dni jen pousmála, tě najednou rozčílí. Pak uvidíš nepořádek a řekneš si, že už toho máš vážně dost. I obyčejná prosba se v tu chvíli může zdát jako další povinnost, na kterou už nemáš sílu.
Nemusí to znamenat, že jsi přecitlivělá.
Možná už jen nemáš sílu zvládat ještě něco navíc.
Ani chvíle pro sebe někdy nepřinese úlevu
Možná si říkáš, že by ti pomohlo mít chvíli sama pro sebe.
A pravděpodobně máš pravdu.
Jenže když ta chvíle konečně přijde, můžeš být už tak unavená, že vlastně nevíš, co by ti udělalo dobře. Nemáš chuť tvořit, číst ani dělat něco, co tě běžně baví. A tak vezmeš do ruky telefon a začneš bezmyšlenkovitě projíždět sociální sítě.
Ne proto, že bys svůj čas neuměla využít. Tvoje hlava jen hledá co nejjednodušší způsob, jak na chvíli vypnout.
Nakonec můžeš mít pocit, že jsi sice chvíli nic nemusela, ale stejně se necítíš o moc lépe.
Špatná nálada není chyba. Může to být zpráva
Často se jí snažíme co nejrychleji zbavit.
Chceme se okamžitě uklidnit, přestat být podrážděné a zase normálně fungovat. Možná bychom se ale nejdřív měly přestat kritizovat za to, jak se právě cítíme.
To, že nemáš dobrou náladu, totiž nemusí znamenat, že je s tebou něco špatně.
Může to být zpráva.
Třeba jsi dlouho přehlížela únavu. Možná ti něco chybí. Nebo jsi řekla „to je jedno“ u něčeho, co ti ve skutečnosti jedno nebylo.
Nemusíš hned najít dokonalé řešení.
Někdy stačí se na chvíli zastavit a zkusit si všimnout, co za tou náladou vlastně je.
Praktické zastavení: pět otázek pro chvíli, kdy nevíš, co ti je
Až zase budeš mít pocit, že nejsi ve své kůži, ale nebudeš vědět proč, zkus se na pár minut posadit bez telefonu a položit si následující otázky.
Nemusíš nad nimi dlouze přemýšlet. Odpověz si tím prvním, co tě napadne.
Dostalo dnes moje tělo to, co potřebovalo?
Spánek, jídlo, vodu, pohyb, čerstvý vzduch nebo chvíli ticha?
Někdy může pomoct už jen se pořádně najíst, napít nebo si na dvacet minut lehnout.
Co mě dnes zamrzelo?
Nemuselo jít o nic velkého.
Možná ti někdo řekl něco, co v tobě zůstalo déle, než jsi čekala. Nebo jsi měla pocit, že tvoji snahu nikdo neviděl ani neocenil.
Co mi dnes chybělo?
Chvíle klidu? Podpora? Ocenění? Rozhovor s někým blízkým? Nebo pocit, že nemusíš všechno zvládnout sama?
Někdy náladu neovlivní jen to, co se během dne stalo, ale také to, co jsme potřebovaly a nedostaly.
Čeho na mě dnes bylo příliš mnoho?
Hluku? Rozhodování? Práce? Kontaktů s lidmi? Požadavků ostatních? Péče o děti?
I příjemné věci mohou být vyčerpávající, když je jich moc.
Co bych teď potřebovala nejvíc?
Ne co bys měla udělat, ale co by ti skutečně pomohlo.
Možná potřebuješ chvíli bez mluvení. Sprchu. Krátkou procházku. Najíst se. Vyspat se. Poprosit někoho o pomoc. Nebo jen slyšet, že dnes nemusíš zvládnout úplně všechno.
Už samotné pojmenování toho, co ti chybí, může přinést úlevu.
Zkus pravidlo jedné malé úlevy
Když zjistíš, co ti chybí, zkus si ulevit alespoň jednou malou věcí.
Vyber si něco, co můžeš udělat během několika minut.
Například:
- napít se a na chvíli otevřít okno,
- dát telefon na deset minut stranou,
- říct někomu blízkému, že teď potřebuješ pár minut klidu,
- vyjít na krátkou procházku,
- napsat si, co tě dnes zamrzelo, a papír potom roztrhat,
- vědomě si říct, že jeden méně důležitý úkol počká do zítřka,
- pustit si oblíbenou písničku a třeba si na ni zatancovat,
- poprosit někoho, aby na chvíli převzal část péče nebo povinností.
Jedna malá úleva možná nevyřeší všechno. Může ti ale pomoct, aby toho na tebe v tu chvíli nebylo ještě víc.
Nemusíš mít pro každou náladu dokonalé vysvětlení
Někdy nenajdeš jednu jasnou příčinu, ať se snažíš sebevíc.
A to je v pořádku.
Nemusíš přesně vědět, proč je ti dnes těžko, abys k sobě mohla být o něco laskavější.
Možná se nic zásadního nestalo.
Možná jsi jen unavená a příliš dlouho jsi věnovala pozornost všemu kolem sebe, ale na sebe už ti moc prostoru nezbylo.
Nemusíš proto svou náladu za každou cenu rychle napravovat.
Možná ti jen dává najevo, že už toho bylo dost a potřebuješ na chvíli zpomalit.
Někdy stačí připustit, že dnes zkrátka nejsi ve své kůži, a netlačit na sebe, aby ses okamžitě cítila lépe.
Když je toho na tebe moc
Když se necítíš dobře a nevíš, čím začít, může ti pomoct Mapa první pomoci pro náročné dny.
Je zdarma a najdeš v ní jednoduché tipy pro chvíle, kdy nemáš sílu přemýšlet nad tím, co by ti mohlo pomoct.
Pokud ale cítíš, že nejde jen o jeden náročný den a únava, podrážděnost nebo vnitřní nespokojenost se ti vracejí opakovaně, můžeš se podívat také na 30denní mentální reset.
Pomůže ti postupně zpomalit, víc si všímat vlastních potřeb a udělat si větší prostor sama pro sebe.
