_final2.png){kind=logo}
Na co u tatínků po narození dítěte často zapomínáme
Na co u tatínků po narození dítěte často zapomínáme
Příchod dítěte mění život celé rodiny. Zatímco většina pozornosti přirozeně směřuje k mamince a miminku, velkou životní změnou prochází také tatínek.
Když se narodí dítě, většina pozornosti se zcela přirozeně soustředí na maminku a miminko. Vedle nich ale stojí ještě jeden důležitý člověk, jehož život se během jediného dne také úplně změní.
Když se narodí dítě, většina pozornosti se zcela přirozeně soustředí na maminku a miminko.
A dává to smysl.
Maminka se zotavuje po porodu, miminko potřebuje nepřetržitou péči a všechno se najednou točí kolem jeho potřeb.
Vedle nich stojí ještě jeden důležitý člověk.
Tatínek.
I jemu se během jediného dne změní celý život. Jen se o tom možná nemluví tak často.
Přitom i pro něj bývá příchod dítěte jednou z největších životních změn, jaké může člověk zažít.
Devět měsíců plných očekávání
Maminka prožívá těhotenství ve vlastním těle.
Tatínek ho ale prožívá jinak.
Nemůže cítit první pohyby miminka ani zažívat všechny fyzické změny, kterými partnerka prochází. Přesto s ní celé těhotenství často prožívá velmi intenzivně.
Těší se.
Má radost.
Ale zároveň si možná pokládá otázky, které nahlas ani neřekne.
Budu dobrý táta?
Zvládnu uživit rodinu?
Co když něco pokazím?
To všechno se odehrává ještě dlouho před narozením dítěte.
A možná právě proto existuje něco, o čem spousta lidí nikdy neslyšela.
Když těhotenské příznaky zažívá i muž
Možná jste už slyšeli pojem Couvade syndrom, někdy označovaný také jako syndrom těhotných mužů.
Nejde o nemoc ani o oficiální diagnózu.
Přesto odborníci už desítky let popisují, že někteří nastávající tatínci mohou během těhotenství partnerky skutečně pociťovat podobné příznaky, jaké zažívají jejich partnerky.
Nevolnost.
Větší únavu.
Bolesti zad.
Změny chuti k jídlu.
Zvýšenou úzkost.
Na první pohled to může znít zvláštně.
To, že se u některých mužů podobné příznaky objeví, připomíná, jak silně mohou celé těhotenství prožívat.
Člověk nemusí nosit dítě pod srdcem, aby celé těhotenství hluboce prožíval.
Předpokládá se, že za tím stojí kombinace empatie, psychických změn, stresu i očekávání nové životní role.
Možná i to připomíná, že cesta k rodičovství nezačíná až narozením dítěte. U mnoha tatínků začíná mnohem dřív.
Zdroje k této části:
Cleveland Clinic – Couvade Syndrome: When Partners Develop Pregnancy Symptoms
Sá Couto J. a kol. – Couvade Syndrome: Origin, Characterization, and Frequency
Najednou je z něj táta
Na rodičovství vás nikdo úplně nepřipraví.
Jeden den jste partneři, kteří spolu chodí do restaurací, plánují výlety nebo si jen užívají čas po svém. Kdykoli můžete někam vyrazit. Můžete se pohádat, usmířit se a druhý den pokračovat tam, kde jste skončili.
Druhý den držíte v náručí človíčka, který je na vás zcela závislý.
A najednou je všechno jinak.
Už nerozhodujete jen sami za sebe.
Každé vaše rozhodnutí ovlivňuje ještě někoho dalšího.
S tím přichází obrovská radost.
Ale také velká zodpovědnost.
A stejně jako maminka se i tatínek učí úplně novou životní roli.
Nikdo se totiž nerodí jako zkušený rodič.
Najednou už není na prvním místě
Na změny, které po porodu prožívá maminka, se často upozorňuje. O tom, co se může odehrávat u tatínků, se mluví o něco méně.
Ještě před narozením dítěte byli partneři většinou tím nejdůležitějším člověkem jeden pro druhého.
Po porodu se ale mnohé změní.
A není to chyba.
Není to selhání vztahu.
Tělo maminky po porodu prochází výraznými hormonálními změnami, které podporují vytváření silné vazby mezi ní a miminkem. Díky tomu dokáže citlivěji vnímat jeho potřeby a reagovat na ně.
Novorozenec je totiž na dospělých zcela závislý.
Právě proto se velká část pozornosti maminky přirozeně přesouvá k němu.
Jenže vedle toho může vzniknout ještě něco.
Někteří tatínci mohou mít pocit, že se najednou ocitli trochu v pozadí.
Ne proto, že by je partnerka přestala milovat.
Ale proto, že první týdny a měsíce po porodu mají úplně jiná pravidla.
Možná právě tohle bývá těžké přijmout.
Maminka se od partnera neodvrací. Její tělo i mozek jsou v tu chvíli nastavené tak, aby co nejlépe pečovaly o dítě.
To ale neznamená, že by partner přestal být důležitý. Jen se na nějaký čas změní pořadí priorit.
To ale neznamená, že se s tím nedá nic dělat.
Pro tatínka může být důležité vědět, že to, co prožívá, ještě neznamená, že se ve vztahu něco pokazilo. První měsíce s miminkem jsou náročné pro oba partnery a je přirozené, že se jejich role na nějaký čas změní.
A mamince může pomoci uvědomit si, že i partner prochází velkou životní změnou. I když je většina její energie přirozeně zaměřená na miminko, někdy stačí málo.
Zeptat se, jak se má.
Poděkovat mu.
Ocenit jeho pomoc.
Nebo si na sebe najít alespoň pár minut, když to situace dovolí.
Nemusí jít o velká gesta.
Často právě drobné projevy zájmu připomínají oběma partnerům, že v tom nejsou sami.
A právě vzájemné pochopení může mnoha párům pomoci projít prvními měsíci rodičovství s větším klidem.
Zdroje k této části:
Cleveland Clinic – Oxytocin: What It Is, Function & Effects
National Library of Medicine – The Role of Oxytocin in Mother–Infant Relations
Když práce nekončí příchodem domů
Po narození dítěte čeká na mnoho tatínků po práci ještě druhá směna.
Ráno odcházejí.
Večer přicházejí domů.
Jenže doma na ně často čeká partnerka, která je po celém dni s miminkem vyčerpaná.
A tak se mnozí ani nestihnou zastavit.
Plynule přecházejí z pracovní role do role táty.
Možná mají pocit, že právě teď musí být oporou.
Že nesmí zklamat.
Že musí všechno zvládnout.
A právě tady často vzniká nedorozumění.
Maminka vidí tatínka odcházet do práce a možná si říká:
„Aspoň si na chvíli odpočine od přebalování, uspávání a neustálého pláče.“
Tatínek se naopak vrací domů a vidí partnerku s miminkem.
A může si pomyslet:
„Vždyť byla celý den doma.“
Jenže ani jeden z nich nevidí celý den toho druhého.
Maminka nevidí pracovní stres, fyzickou nebo psychickou únavu partnera po celém dni v práci.
Tatínek zase nevidí desítky drobných situací, které péče o malé dítě přináší. Uspávání, přebalování, krmení, nošení, uklízení, praní ani chvíle, kdy si člověk nedojí ani vlastní jídlo.
Možná právě proto se někdy oba cítí nepochopeni.
Ne proto, že by si nevážili toho druhého.
Ale proto, že každý vidí jen polovinu příběhu.
Oba mohou být stejně unavení. Jen každý z jiného důvodu.
Nejde o to, kdo to má těžší.
Ale o snahu pochopit, co prožívá ten druhý.
Je toho na tebe někdy moc?
Stáhni si zdarma jednoduchou Mapu první pomoci pro náročné dny. Pomůže ti na chvíli se zastavit, nadechnout se a udělat si v myšlenkách trochu větší pořádek.
I tatínci někdy tápou
Od mužů se často očekává, že budou oporou.
Že zachovají klid.
Že všechno zvládnou.
Ani oni ale nedostanou s narozením dítěte návod.
I oni se učí.
Přemýšlí, jestli dělají věci správně.
Mají špatný pocit, když dítě dlouho pláče.
Nevědí, jak partnerce co nejlépe pomoct.
A někdy si možná připadají bezmocní.
Právě proto, že jim na tom záleží.
Na závěr
Možná bychom si proto občas mohli připomenout jednu jednoduchou věc.
I tatínci procházejí obrovskou životní změnou.
Jen se o ní tolik nemluví.
A někdy stačí opravdu málo.
Poděkovat.
Pohladit.
Obejmout.
Nebo druhému připomenout, že v tom není sám.
Protože právě tehdy se z věty:
„Já to zvládnu.“
může stát mnohem silnější věta:
„Zvládneme to spolu.“ 💛
