Upřímně?

Než jsem měla dítě, moc představ jsem neměla.

Spíš jsem si jen říkala, že některé věci dělat určitě nebudu.

No… teď už chápu ostatní mámy o dost víc. A taky rozumím tomu, proč jsou hotové už v osm ráno.

Pít studenou kávu

Už chápu, proč si ostatní matky pořád stěžují na studenou kávu. Nyní mám totiž to privilegium a patřím mezi ně. 

Vypít si ji hned po uvaření? Tak to je skoro výkon na potlesk ve stoje. 

Existuje totiž zvláštní zákon vesmíru, podle kterého dítě potřebuje něco přesně ve chvíli, kdy si sedneš ke kávě. Anebo chce rovnou tu kávu. 

A když už se náhodou stane zázrak a opravdu si sednu? 

Tak většinou stejně zjistím, že jsem ji mezitím úplně zapomněla vypít.

A najdu ji o dvě hodiny později, jak si tam vesele plave moucha. Teda spíš nevesele. Protože už doplavala.

Říkat dítěti: hlavně ještě vydrž u té televize

Kdysi jsem si říkala, že mé dítě nebude koukat na televizi. Že je to nezdravé. Přece si nebude kazit oči u obrazovky. Na televizi bude mít spoustu času mnohem později. 

A pak přijde den, kdy jsi totálně nevyspalá, doma je nepořádek jako po výbuchu atomovky, dítě se vzbudilo levou nohou a ty ho prostě potřebuješ jen v klidu přebalit nebo si něco rychle „podělat“.

Takže místo toho, abys jako správná matka zavelela:
„Televizi už ne, jde se ven!“

Se přistihneš, jak ho přemlouváš:

„Ještě tam něco pustíme, no ne? To zvládneš.“

Najednou už přesně chápeš všechny rodiče, kteří někdy pustí pohádku jen proto, aby měli pět minut ticha.

Mateřská je prostě kombinace improvizace, chaosu a snahy nějak přežít do večera.

Chodit po špičkách jako baletka

Nikdy by mě nenapadlo, že když se mi bude chtít uprostřed noci na WC, budu postupovat tak opatrně, jako bych zneškodňovala časovanou bombu.

Chodit po špičkách jako baletka, několik minut otevírat dveře a raději přitom ani nedýchat.

Když je mise úspěšně ukončena, jsi zpět v posteli a dítě vedle tebe se v postýlce přitom nepohnulo ani o píď, v duchu zajásáš.

A pak najednou zachrápe manžel a je to celé v pytli.


Brutálně zapomínat 

Na mateřské je podle mě nejvtipnější právě to, že člověk nezačne zapomínat jen důležité věci, ale úplné absurdity.

Občas hledám telefon a pak se přistihnu, že ho celou dobu držím v ruce.

Nebo jdu do jiné místnosti s jasným cílem. Jenže ve chvíli, kdy tam dojdu, úplně zapomenu, proč jsem tam vlastně šla.

Pokaždé, když někam jedu autem, skoro vždycky hledám klíče. Nikdy totiž nevím, kam jsem je zase položila. Ještě že je na koho to svést — samozřejmě na své dítě. Kvůli němu přece tahám milion věcí a pak už vůbec nevím, kde mi hlava stojí.

Občas taky zapomenu vlastní větu uprostřed mluvení. Nebo své jméno, když na mě někdo promluví moc rychle.

A to mám vysokou školu a tak. Hm.

Dítě jsem naštěstí ještě nikde nezapomněla.

Zatím.


Zpívat si dětské písničky v tu nejméně vhodnou dobu

Pustíš dítěti písničku. A za chvíli zjistíš, že si ji zpíváš taky. Pořád dokola.

„Kolo, kolo mlýnský…“

Ty písničky ti pak jedou v hlavě celý den. A úplně nejhorší je, když se přistihneš třeba zrovna v obchodě u pokladny nebo mezi rohlíkama, že si to zpíváš nahlas.

A pak se jen divíš, proč na tebe lidi tak koukají.


Usnout někdy dřív než dítě

Kdysi jsem měla pocit, že uspávání dítěte je hlavně o trpělivosti. To sice ano, ale občas je to taky souboj s vlastním vědomím.

Kolikrát si lehnu vedle dítěte s tím, že hned usne a já ho přesunu do postýlky, potichu odejdu a půjdu si dělat své. 

A pak otevřu oči… a jsou tři ráno. A vůbec netuším, jak se to vlastně stalo.

Plán to byl ale dobrý, o tom žádná.  

Mohlo by vás zajímat:

• Realita mateřství: 7 věcí, které vám nikdo neřekl
• 7 věcí, které mi pomohly zvládnout mateřskou v klidu (i když to někdy bylo na hraně)
• Běh s kočárkem: mých prvních 5 km (realita vs. představy)

💛

Pokud máš někdy pocit, že mateřství není jen radost, ale i únava, chaos a tlak na sebe samu… nejsi v tom sama.

Proto vznikla i tahle malá opora pro chvíle, kdy potřebuješ zpomalit a nadechnout se.

Byly dny, kdy jsem měla pocit, že na mateřské jen přežívám.

Byla jsem zvyklá pracovat na manažerské pozici, často i dlouho přesčas. Říkala jsem si, že mateřskou přece zvládnu hravě. Jedno dítě přece nemůže být náročnější než vedení celého týmu. 

Jenže na takovou změnu života vás sotva někdo připraví.

Z práce jsem byla zvyklá plánovat. Na mateřské ale najednou žádný plán nefungoval. Přijít někam včas s miminkem byl výkon hodný medaile.

A představa, že přijdu domů a budu si dělat, co chci?
Tak ta se rozplynula hodně rychle.

Místo toho jsem často přemýšlela, jak to udělat, abych vůbec zvládla celý den… a večer nepadla vyčerpáním.

Postupně jsem si ale našla pár věcí, které mi pomohly to celé zvládat s větším klidem.

1. Vytvořit si malé rituály 

Jedna z prvních věcí, která mi došla, byla, že všechno pod kontrolou mít prostě nemůžu.
A že nemusím čekat na „dokonalý den“. Stačí pár malých věcí, které mi ho pomůžou zvládnout.

Nejvíc jsem to pocítila večer.

Znáš ten pocit, kdy uspáváš dítě hodinu a půl, ono ti skáče po hlavě, zkoušíš všechno možné… a nic nefunguje?
Někdy u toho dokonce usneš dřív ty než tvoje dítě...

Právě v těchto chvílích mi došlo, že potřebuju změnit přístup.

Začala jsem si tvořit drobné ranní a večerní rituály s miminkem.
Najednou měl den aspoň nějaký řád.

Rána měla úplně jiný průběh. Díky tomu jsem měla větší přehled a dítě bylo spokojenější.
A večery? Ty se postupně začaly zklidňovat.

Dítě usínalo rychleji a s větší jistotou a celý večer najednou probíhal pohodověji.
A přitom stačilo jen pár jednoduchých kroků.

2. Přestat bojovat s realitou

Neměla jsem úplně jasnou představu, jak bude mateřská vypadat.
Ale s pár věcmi jsem tak nějak počítala.

Že dítě bude spát, když má spát.
Že budu mít uklizeno a ideálně i navařeno.
Že budu v pohodě… a že si to budu každý den užívat.

A pak přišla realita.

Dítě nechtělo spát.
Domov byl často vzhůru nohama.
A já byla unavená z nedostatku spánku.

Takhle to šlo několik měsíců.

A já přemýšlela, co dělám špatně.
Jestli by to někdo jiný zvládl líp.
Jestli na to vůbec mám.

Postupně mi ale došlo, že problém není v tom, jak to je…
ale v tom, jak moc se tomu snažím bránit.

Ve chvíli, kdy jsem přestala bojovat s tím, že by to „mělo být jinak“, se mi ulevilo.

Přijala jsem, že některé dny jsou prostě takové, jaké jsou.

A že si i v těch náročnějších dnech můžu najít něco malého, co mi ten den aspoň trochu zpříjemní.

3. Vnímat pláč dítěte jako sdělení

Jedna z nejtěžších věcí na mateřské je poslouchat pláč.

Někdy zabere všechno hned.
A někdy můžeš zkoušet cokoli… a nepomáhá nic.

A ten zvuk?
Drásá nervy i hlavu.

Příroda to ale zařídila chytře.
Pláč je natolik silný, aby tě přiměl reagovat co nejrychleji.

Postupně mi hodně pomohlo pochopit jednu zásadní věc: pláč není zlobení.

Je to jediný způsob, jak dítě komunikuje.

Neumí říct, co potřebuje.
Neumí to vysvětlit.
Jen to dává najevo tak, jak to v tu chvíli umí.

Ve chvíli, kdy jsem tohle přijala, začala jsem na pláč reagovat jinak.
S větším klidem. S větším pochopením.

A paradoxně to pomohlo i mně.

4. Najít si chvíli pro sebe (i malou)

Každý má jiné podmínky.
Někdo má pomoc, někdo je na všechno sám.

O to víc jsem si ale začala uvědomovat, že je důležité nezapomínat na sebe.
Protože když je spokojená máma, je spokojené i dítě.

Postupně jsem pochopila, že nemusím čekat na ideální podmínky.

Stačí i malá chvíle.

Třeba jen 5 minut pro sebe.
Chvilka ticha. Krátký odpočinek. 

Právě tyhle malé momenty mi pomáhaly cítit se o něco líp.

5. Přijmout, že některé dny jsou jen o přežití 

Dlouho jsem měla pocit, že bych měla zvládat víc.
Být víc v pohodě.

Přišly ale dny, kdy jsem byla večer jen ráda, že jsem to vůbec nějak zvládla.
A právě v těch chvílích jsem měla pocit, že to nezvládám tak, jak bych měla.

Tyhle dny ve mně dlouho vyvolávaly pocit bezradnosti.
Postupně mi ale došlo, že i tenhle pocit je součást mateřství.

Hodně mi pomohlo se večer zastavit a uvědomit si, co všechno jsem ten den zvládla.
Protože přes den mi v tom shonu často připadalo, že jsem neudělala vůbec nic.

Ale když jsem se nad tím zpětně zamyslela, bylo toho víc, než se na první pohled zdálo.
Každé přebalení, každé uspání, každé utišení… to všechno se počítá.

Najednou ten den dával větší smysl, než jsem si původně myslela.

6. Pohyb jako restart hlavy

Před otěhotněním jsem hodně sportovala.
Byla to běžná součást mého života.

Dlouho jsem měla pocit, že když už se hýbat, tak pořádně.

S miminkem už to ale bylo úplně jiné.
Obzvlášť ve dnech, kdy jsem byla nevyspaná a měla třeba jen 30 minut času.

A právě tehdy jsem narážela na to, že na mateřské na to často není prostor.

Několik měsíců jsem se do pohybu musela nutit.
Střídala jsem procházky a občas i běh s kočárkem.

Postupně mi ale došlo, že to nemusí být dokonalé.
Nemusím na sebe mít tak velké nároky.

Stačí málo.

Vždycky jsem měla radši cvičení, ale na mateřské jsem se postupně naučila ocenit i menší pohyb během dne.

Každá minuta se počítá.

A právě díky těmhle malým momentům jsem se cítila aspoň o kousek líp.

7. Nechtít být perfektní

Dlouho jsem měla pocit, že bych měla všechno zvládat perfektně.
Mít uklizeno. Mít navařeno. Prostě mít všechno pod kontrolou.
A ideálně ještě v klidu a s úsměvem.

Jenže tahle snaha mě postupně spíš vyčerpávala.
Čím víc jsem se snažila všechno zvládat dokonale, tím víc jsem měla pocit, že nestíhám.

Postupně jsem pochopila, že nemusím být perfektní máma, abych byla dobrá máma.

Stačí přijmout, že ne všechno bude vždycky podle představ.

Někdy není uklizeno.
Někdy není navařeno.
A některé věci prostě počkají.

Jsem jen člověk.
A to úplně stačí.

✨ Závěr 

Těch věcí, které mi pomohly, bylo mnohem víc.

Postupně jsem si je začala zapisovat a dávat dohromady, abych se k nim mohla vracet i ve dnech, kdy to bylo těžší.

A právě díky tomu jsem si začala nacházet víc klidu i v situacích, které mi dřív přišly nezvládnutelné.

Pokud cítíš, že by se ti hodilo mít v tom víc klidu a nějaký jednoduchý systém, jak to celé zvládat, všechno jsem to sepsala podrobněji do e-booku Klidné dny s miminkem.

Mohlo by vás zajímat: 

• Realita mateřství: 7 věcí, které vám nikdo neřekl.
• Proč někdy reagujeme přehnaně (a pak toho litujeme): jak zůstat víc v klidu.
• Proč máme pocit, že jsme nic nestihli – i když jsme se celý den nezastavili.

Možná jste si před narozením dítěte představovala mateřství trochu jinak.
Mateřství je krásné období, ale zároveň může být plné překvapení.
Některé věci člověk pochopí až ve chvíli, kdy je skutečně prožije.

A právě o těch bude dnešní článek.

1. Únava může být větší, než jste čekala

První měsíce s miminkem jsou krásné, ale zároveň náročné.
Nedostatek spánku a neustálá pozornost a péče o dítě dokážou vyčerpat víc, než si člověk předem umí představit.

Je úplně v pořádku, když si někdy potřebujete oddechnout.

Budete unavená.
Ale zároveň můžete být neuvěřitelně hrdá na to, kolik toho každý den zvládáte.

2. Najednou přestanete být hlavní postavou příběhu

Připadalo vám dřív, že se svět točí tak trochu kolem vás?

Po narození dítěte zjistíte, že hlavní hvězda domácnosti i každé návštěvy je někdo jiný.

Na druhou stranu se alespoň nikdy nestane, že by došla témata k hovoru.

3. Ticho bude podezřelé – ale zároveň vítané

Miminko někdy pláče, i když děláte všechno správně.
Nakrmíte ho, přebalíte, pochováte… a přesto pláč pokračuje.

A tak časem zjistíte ještě jednu věc.

Když je doma ticho… je to podezřelé.
Ale zároveň velmi vítané. A proto si dokážete naplno užít i těch pár minut.

4. Váš domov možná nebude vypadat jako z katalogu

Domov s dětmi občas znamená chaos.

Hračky na zemi, i když jste je před chvílí uklidila.
Věci rozházené po bytě.
Neumyté nádobí nebo hromada prádla.

A časem si možná uvědomíte, že udržovat dokonale uklizený domov 24 hodin denně je boj s větrnými mlýny.

Domov má být místem, kde se opravdu žije.

A pokud potřebujete rychle uklidit a nemáte na to energii, zkuste si pozvat návštěvu. Uvidíte, jak rychle bude uklizeno.

5. Vaše tělo se může změnit

Po těhotenství a porodu může vaše tělo vypadat jinak než dřív.

Některé změny vás možná překvapí.
Ale jedno je jisté.

Vaše tělo dokázalo něco mimořádného.

Dalo někomu život.

A to je něco, co stojí za to si občas připomenout – třeba při pohledu do zrcadla.

6. Přijdou velké emoce

Mateřství často přináší silné emoce.

Hormony, únava i velká zodpovědnost mohou způsobit, že někdy reagujeme citlivěji než dřív.

Možná se rozpláčete u seriálu, u kterého byste to dřív nečekala.
Možná vás dojme roztomilé štěně na ulici.
A možná vás někdy rozhodí i maličkost pronesená partnerem.

I to je úplně normální.

Časem se většina věcí srovná.
Jen se možná začnete vyhýbat televizním zprávám.

7. Zjistíte, co všechno ve vás je

Mateřství často odhalí dovednosti, o kterých jste ani netušila.

Najednou zastáváte několik rolí zároveň.

Jste manažerka domácnosti, kuchařka, řidička, uklízečka, kadeřnice, zdravotní sestra, organizátorka oslav i profesionální vyjednavačka.

Zkrátka jste všechno, co je zrovna potřeba.

A často zjistíte, že toho dokážete mnohem víc, než jste si kdy myslela.

Na závěr jedna důležitá věc

Mateřství není vždy dokonalé.
Někdy je chaotické.
Někdy únavné.
A někdy máte pocit, že se některé dny snažíte jen přežít.

Vedle všech těch náročných dní ale přicházejí i momenty, které za to všechno stojí.

První úsměv.
Malá ruka, která vás pevně chytí za tu vaši.
Pocit, že jste pro někoho tím nejdůležitějším člověkem na světě.

Právě v těch chvílích si možná uvědomíte, že to všechno má mnohem hlubší smysl.

A možná právě to je ta nejdůležitější věc, kterou vám o mateřství nikdo předem neřekl.

Pokud si právě procházíte náročnějším obdobím s miminkem a hledáte více klidu v běžných dnech, možná vám pomůže e-book Klidné dny s miminkem, který nabízí praktické tipy pro větší pohodu v prvních měsících s dítětem.

 ➡️ Zjistit více o e-booku Klidné dny s miminkem

Mohlo by vás zajímat: 

• 7 věcí, které mi pomohly zvládnout mateřskou v klidu.
• Proč máme pocit, že jsme nic nestihli – i když jsme se celý den nezastavili.
• Negativní myšlenky – proč přicházejí a jak si vůči nim budovat odolnost.