Devět měsíců plných očekávání

Maminka prožívá těhotenství ve vlastním těle.

Tatínek ho ale prožívá jinak.

Nemůže cítit první pohyby miminka ani zažívat všechny fyzické změny, kterými partnerka prochází. Přesto s ní celé těhotenství často prožívá velmi intenzivně.

Těší se.

Má radost.

Ale zároveň si možná pokládá otázky, které nahlas ani neřekne.

To všechno se odehrává ještě dlouho před narozením dítěte.

A možná právě proto existuje něco, o čem spousta lidí nikdy neslyšela.

Když těhotenské příznaky zažívá i muž

Možná jste už slyšeli pojem Couvade syndrom, někdy označovaný také jako syndrom těhotných mužů.

Nejde o nemoc ani o oficiální diagnózu.

Přesto odborníci už desítky let popisují, že někteří nastávající tatínci mohou během těhotenství partnerky skutečně pociťovat podobné příznaky, jaké zažívají jejich partnerky.

Na první pohled to může znít zvláštně.

To, že se u některých mužů podobné příznaky objeví, připomíná, jak silně mohou celé těhotenství prožívat.

Předpokládá se, že za tím stojí kombinace empatie, psychických změn, stresu i očekávání nové životní role.

Možná i to připomíná, že cesta k rodičovství nezačíná až narozením dítěte. U mnoha tatínků začíná mnohem dřív.

Najednou je z něj táta

Na rodičovství vás nikdo úplně nepřipraví.

Jeden den jste partneři, kteří spolu chodí do restaurací, plánují výlety nebo si jen užívají čas po svém. Kdykoli můžete někam vyrazit. Můžete se pohádat, usmířit se a druhý den pokračovat tam, kde jste skončili.

Druhý den držíte v náručí človíčka, který je na vás zcela závislý.

A najednou je všechno jinak.

Už nerozhodujete jen sami za sebe.

Každé vaše rozhodnutí ovlivňuje ještě někoho dalšího.

S tím přichází obrovská radost.

Ale také velká zodpovědnost.

A stejně jako maminka se i tatínek učí úplně novou životní roli.

Najednou už není na prvním místě

Na změny, které po porodu prožívá maminka, se často upozorňuje. O tom, co se může odehrávat u tatínků, se mluví o něco méně.

Ještě před narozením dítěte byli partneři většinou tím nejdůležitějším člověkem jeden pro druhého.

Po porodu se ale mnohé změní.

A není to chyba.

Není to selhání vztahu.

Tělo maminky po porodu prochází výraznými hormonálními změnami, které podporují vytváření silné vazby mezi ní a miminkem. Díky tomu dokáže citlivěji vnímat jeho potřeby a reagovat na ně.

Novorozenec je totiž na dospělých zcela závislý.

Právě proto se velká část pozornosti maminky přirozeně přesouvá k němu.

Jenže vedle toho může vzniknout ještě něco.

Někteří tatínci mohou mít pocit, že se najednou ocitli trochu v pozadí.

Ne proto, že by je partnerka přestala milovat.

Ale proto, že první týdny a měsíce po porodu mají úplně jiná pravidla.

Možná právě tohle bývá těžké přijmout.

To ale neznamená, že se s tím nedá nic dělat.

Pro tatínka může být důležité vědět, že to, co prožívá, ještě neznamená, že se ve vztahu něco pokazilo. První měsíce s miminkem jsou náročné pro oba partnery a je přirozené, že se jejich role na nějaký čas změní.

A mamince může pomoci uvědomit si, že i partner prochází velkou životní změnou. I když je většina její energie přirozeně zaměřená na miminko, někdy stačí málo.

Zeptat se, jak se má.

Poděkovat mu.

Ocenit jeho pomoc.

Nebo si na sebe najít alespoň pár minut, když to situace dovolí.

Nemusí jít o velká gesta.

Často právě drobné projevy zájmu připomínají oběma partnerům, že v tom nejsou sami.

A právě vzájemné pochopení může mnoha párům pomoci projít prvními měsíci rodičovství s větším klidem.

Když práce nekončí příchodem domů

Po narození dítěte čeká na mnoho tatínků po práci ještě druhá směna.

Ráno odcházejí.

Večer přicházejí domů.

Jenže doma na ně často čeká partnerka, která je po celém dni s miminkem vyčerpaná.

A tak se mnozí ani nestihnou zastavit.

Plynule přecházejí z pracovní role do role táty.

Možná mají pocit, že právě teď musí být oporou.

Že nesmí zklamat.

Že musí všechno zvládnout.

A právě tady často vzniká nedorozumění.

Jenže ani jeden z nich nevidí celý den toho druhého.

Maminka nevidí pracovní stres, fyzickou nebo psychickou únavu partnera po celém dni v práci.

Tatínek zase nevidí desítky drobných situací, které péče o malé dítě přináší. Uspávání, přebalování, krmení, nošení, uklízení, praní ani chvíle, kdy si člověk nedojí ani vlastní jídlo.

Možná právě proto se někdy oba cítí nepochopeni.

Ne proto, že by si nevážili toho druhého.

Ale proto, že každý vidí jen polovinu příběhu.

Nejde o to, kdo to má těžší.

Ale o snahu pochopit, co prožívá ten druhý.

I tatínci někdy tápou

Od mužů se často očekává, že budou oporou.

Že zachovají klid.

Že všechno zvládnou.

Ani oni ale nedostanou s narozením dítěte návod.

I oni se učí.

Přemýšlí, jestli dělají věci správně.

Mají špatný pocit, když dítě dlouho pláče.

Nevědí, jak partnerce co nejlépe pomoct.

A někdy si možná připadají bezmocní.

Právě proto, že jim na tom záleží.

Na závěr

Možná bychom si proto občas mohli připomenout jednu jednoduchou věc.

I tatínci procházejí obrovskou životní změnou.

Jen se o ní tolik nemluví.

A někdy stačí opravdu málo.

Poděkovat.

Pohladit.

Obejmout.

Nebo druhému připomenout, že v tom není sám.

Mohlo by se ti také hodit

RODIČOVSTVÍ Proč je mateřství někdy osamělé, i když nejsi sama Číst dál → RODIČOVSTVÍ Co mi pomáhá zvládat dny na mateřské s větším klidem Číst dál → RODIČOVSTVÍ Když miminko nechce usnout: proč je večerní rituál důležitější, než se zdá Číst dál →

Nečekala jsem, jak moc mi bude chybět obyčejný kontakt s lidmi

Nikdy by mě nenapadlo, jak moc mi budou chybět obyčejné rozhovory s dospělými.

Před mateřskou jsem byla spíš člověk, který po práci rád zalezl domů. V práci jsem měla skvělé kolegy a vlastně mi to úplně stačilo.

Pak se narodil syn. A najednou bylo všechno jinak.

Začala jsem potkávat maminky na hřištích, na procházkách nebo na různých návštěvách. A zjistila jsem, že je neuvěřitelně příjemné povídat si s někým, kdo zrovna řeší úplně stejné věci.

Že dítě nespí a vy už několik měsíců nevíte, co znamená pořádně se vyspat.

Že se piple v jídle.

Že se vzteká kvůli banánu, který si samo před minutou vyžádalo.

Nebo že se ani za nic nechce nechat přebalit.

Člověk se zasměje a najednou zjistí, že v tom vlastně není sám.

Samozřejmě netvrdím, že každá maminka musí být pořád mezi lidmi. Pokud vám vyhovuje být většinu času doma a jste tak spokojení, je to úplně v pořádku.

Zjistila jsem ale, že právě pár minut povídání mi často zachrání náladu na celý den. Někdy stačí deset minut na lavičce před hřištěm a domů odcházím s pocitem, že mi je prostě líp.

Postupně jsem se přestala bát oslovit i úplně cizí maminky s kočárkem. Stačilo prohodit pár vět a najednou jsme si povídaly, jako bychom se znaly už mnohem déle.

Díky mateřské jsem tak poznala několik skvělých kamarádek, které bych jinak nejspíš nikdy nepotkala.

Tak snad to z jejich pohledu občas nepůsobilo jako menší stalking. 😄

Venku je mu dobře. A vlastně i mně.

Další věc, bez které si dnes mateřskou už skoro neumím představit, je pobyt venku.

Když je hezky a neprší, snažím se být se synem co nejvíc venku.

Doma se totiž začne po chvíli nudit.

Venku je všechno nové.

Kamínky. Hlína. Mravenci. Traktory. Psi. Kalužiny.

To, co by dospělý člověk přešel bez povšimnutí, je pro batole obrovské dobrodružství.

A já jsem díky němu začala svět kolem sebe vnímat úplně jinak. Najednou si všímám věcí, které bych dřív bez povšimnutí přešla.

A upřímně?

Pobyt venku dělá dobře i mně. Pročistím si hlavu, protáhnu nohy a na chvíli přestanu přemýšlet nad tím, co všechno mě doma ještě čeká. Mám pocit, že venku jsme oba mnohem spokojenější než doma.

Nejtěžší část dne bývá spíš přesvědčit syna, že už je čas jít domů. To totiž vždycky obrečí. 😄

I když nám pobyt venku dělá dobře oběma, časem jsem zjistila, že sám o sobě nestačí. Abych byla psychicky v pohodě, potřebuji ještě jednu důležitou věc.

Nechtěla jsem být jen mámou

Postupem času jsem si uvědomila ještě jednu důležitou věc.

Potřebovala jsem mít něco, co bude jen moje. Něco, u čeho na chvíli vypnu hlavu.

Upřímně? Potřebovala jsem si občas odpočinout od toho každodenního kolotoče kolem mateřství. Ne od syna. Ale od té nikdy nekončící péče, plánování a přemýšlení, co je zrovna potřeba udělat. A zároveň jsem nechtěla zapomenout, že jsem to pořád také já. Na mateřské je totiž hrozně jednoduché mít pocit, že se celý svět točí jen kolem dítěte.

Myslím, že kdyby se můj život točil jen kolem přebalování, vaření, praní a uspávání, asi by mě to časem psychicky semlelo. Obdivuji maminky, které si i v tom všem dokážou udržet dobrou náladu. A úplně nejvíc obdivuji maminky samoživitelky nebo maminky více dětí. Upřímně nevím, jak to všechno zvládají.

Jedna z věcí, která mi hodně pomáhá, je angličtina. Ani na mateřské jsem s ní nepřestala. Už několik let mám jednou týdně hodinu s paní učitelkou. Sednu si k počítači, povídáme si, dostanu nové úkoly a na chvíli úplně přepnu hlavu. Nejenže se učím něco nového, ale zároveň nemyslím na plenky ani dětský pláč. A navíc je paní učitelka skvělá a vždycky si naše hodiny užiju.

Stejně tak každý týden chodím na fitbox. Je to hodina, během které vypnu hlavu, pořádně se zapotím a na chvíli zapomenu na všechno ostatní. Člověk se zapotí, vyčistí si hlavu a domů odchází s mnohem lepší náladou.

A pak je tu ještě Propohodu.

Možná to bude znít zvláštně, ale právě psaní článků, vymýšlení nových příspěvků nebo připravování produktů je pro mě taky forma odpočinku. Každý odpočíváme jinak. Někdo si otevře knížku, jiný jde na zahradu. Já si ráda sednu k počítači a ponořím se do práce na Propohodu. Často je to až večer, když už syn spí. A někdy si kvůli tomu raději přivstanu. Takže to jde trochu na úkor mého spánku, ale stejně mě to neuvěřitelně dobíjí. Překvapivě mě to dobíjí mnohem víc než večer strávený u seriálu.

Uvědomuji si, že mám velké štěstí. Vím, že ne každý má stejné možnosti jako já. Manžel se během té doby o syna postará a já si můžu tu hodinu angličtiny nebo fitbox opravdu užít. A jsem za to moc vděčná.

Čím déle jsem na mateřské, tím víc zjišťuji, že když se občas věnuji něčemu, co mě opravdu baví, vracím se k synovi klidnější a s mnohem větší energií.

Dlouho jsem si myslela, že když udělám něco pro sebe, něco tím beru svému dítěti. Dnes to vidím úplně jinak.

Mám pocit, že z toho netěžím jen já. Prospívá to celé naší rodině.

Pohyb mi dělá lepší náladu

Kdybych měla vybrat jednu věc, která mi téměř vždycky zlepší náladu, byl by to pohyb.

Sport byl v mém životě už dávno před mateřskou. Chodila jsem běhat, cvičila a pravidelný trénink byl pro mě přirozenou součástí týdne. Po narození syna jsem se ho nechtěla vzdát. Jen jsem musela přijmout, že už nebude vypadat stejně jako dřív.

Nemusí to být žádný hodinový trénink. Na to na mateřské často ani není prostor. Někdy si zacvičím doma dvacet minut s vlastní vahou. Když se podaří, jdu si zaběhat s kočárkem. Jednou týdně chodím na fitbox. A občas moje cvičení vypadá tak, že se snažím udělat pár cviků, zatímco mi po zádech leze malý pomocník. 😄 A jsou samozřejmě i dny, kdy si cvičení naplánuju, ale nakonec z něj není vůbec nic. Protože dítě má zkrátka úplně jiný plán.

Dřív jsem měla pocit, že když nemám hodinu času, nemá cenu vůbec začínat. Dnes už to vidím úplně jinak. Každá minuta pohybu se počítá. I kdyby to mělo být jen dvacet minut. Vždycky se po nich cítím o něco lépe než předtím.

Někdy si říkám, že pohyb je pro mě vlastně taková psychická první pomoc. Když mám špatnou náladu nebo je toho na mě moc, málokdy se po cvičení cítím hůř než předtím. Nemusím podat žádný sportovní výkon. Stačí se prostě hýbat.

Nejtěžší bývá udělat ten první krok. Hlavně ve dnech, kdy je toho na mě moc a nejradši bych neudělala vůbec nic. Když se ale nakonec přece jen zvednu a jdu, ještě snad nikdy jsem toho nelitovala.

Jenže ani pohyb nevyřeší všechno. Musela jsem se naučit pustit i některé věci, které jsem dřív považovala za samozřejmost.

Přestala jsem mít výčitky z věcí, které nejsou důležité

Jednu dobu jsem měla pocit, že bych měla každý den uvařit, uklidit, všechno stihnout a ještě být usměvavá.

Jenže ono to nejde.

A čím déle jsem byla na mateřské, tím víc mi docházelo, že když se budu snažit zvládnout úplně všechno, nezůstane mi skoro žádná energie na to, co je pro mě opravdu důležité.

Nevařím každý den. Když můžu, uvařím na dva nebo tři dny dopředu nebo připravím něco rychlého. A když je opravdu náročný den, objednáme si oběd.

Dřív bych z toho pravděpodobně měla výčitky.

Dnes už ne.

Moje priority jsou dnes prostě trochu jiné.

Pořád mám ráda uklizeno. Dokonce bych řekla, že se doma cítím psychicky mnohem lépe, když je kolem mě pořádek. Proto se snažím uklízet průběžně, abych večer nemusela všechno dohánět najednou.

Ale už se netrápím tím, když některé věci prostě počkají.

Třeba usušené prádlo. Občas několik dní čeká v prádelním koši, než ho stihnu roztřídit a poskládat. A zjistila jsem, že se kvůli tomu vůbec nic nestane.

Potřebuji se na něco těšit

Postupem času jsem zjistila ještě jednu věc.

Náročné dny zvládám mnohem lépe, když vím, že mě během týdne čeká něco příjemného.

Nemusí to být vůbec nic velkého.

Někdy se těším na pokec s kamarádkou.

Jindy na večer u seriálu, až syn usne.

Na fitbox.

Nebo jen na obyčejný chlebíček, na který mám celý den chuť a bez výčitek si ho koupím.

Nejvíc se ale těším na chvíli, kdy budu mít zase trochu času sama pro sebe. Kdy si budu moct sednout k počítači a věnovat se tomu, co mě baví.

Možná jsou to maličkosti.

Ale právě ty mi často dokážou zpříjemnit celý týden.

Když vím, že mě čeká něco hezkého, zvládají se mi i náročnější dny o něco snáz.

A ještě jedna věc mi hodně pomáhá.

Mít alespoň přibližný plán na další den.

Nemusí být nijak podrobný.

Stačí vědět, že dopoledne půjdeme na hřiště, odpoledne na návštěvu nebo si doma přečteme pár knížek.

Samozřejmě ne vždycky všechno vyjde podle plánu. To už jsem se na mateřské taky naučila. 😄

Ale zjistila jsem, že když ráno vstávám s představou, jak by mohl den přibližně vypadat, cítím se mnohem klidnější, než když všechno nechávám úplně náhodě.

Když je mi nejhůř, připomenu si jednu důležitou věc

Samozřejmě i já mám dny, kdy jsem protivná, unavená a připadá mi, že se ten den snad všechno spiklo proti mně. A někdy se k tomu přidá i špatná nálada syna.

V takových chvílích se snažím zastavit a připomenout si jednu věc.

Občas si sama pro sebe řeknu: „Na co si vlastně stěžuju?“

Mohlo by být mnohem hůř. A já jsem vděčná za to, že mám zdravého syna.

Neznamená to, že moje únava najednou zmizí. Ani že se všechno během pěti minut obrátí k lepšímu.

Jen mi to pomůže znovu si připomenout, co je opravdu důležité.

Najednou mi studená káva, neuklizená kuchyň nebo jiná drobná nepříjemnost nepřipadají jako ten největší problém na světě.

A právě ve chvíli, kdy si srovnám priority v hlavě, se mi většinou uleví.

Jedna obyčejná káva

Přiznávám se bez mučení.

Jsem kávový člověk.

Pro někoho je to jen hrnek kávy. Pro mě je to malý každodenní rituál.

Pravda je, že si k ní většinou ani nestihnu sednout. Piju ji za pochodu. 😄

A když se podaří, že syn odpoledne spí a já si můžu ke kávě na pár minut opravdu sednout, je to pro mě skoro malý svátek. Tyhle chvilky si totiž opravdu užívám.

Ano, někdy ji stejně dopíjím studenou. To je na mateřské skoro tradice.

Ale i těch pár minut mi často připomene, že je občas potřeba na chvíli zpomalit.

Večer si připomenu, že ten den nebyl jen náročný

Večer, když už je doma konečně klid, si často zkusím vybavit jednu až tři věci, které mi ten den udělaly radost.

Někdy je to úplná maličkost.

To, že syn zase udělal malý pokrok.

Obejmutí od manžela.

To, že jsem si konečně vypila kávu ještě teplou.

Nebo prostě jen to, že jsme ten den všichni zvládli ve zdraví.

Místo toho, abych přemýšlela nad tím, co jsem nestihla, si připomenu, co se ten den povedlo. Díky tomu se mi usíná mnohem lépe.

A možná právě to je jedna z největších věcí, které mě mateřství naučilo.

Závěrem

Hledáš další podporu pro klidnější dny s miminkem?

V e-booku Klidné dny s miminkem najdeš praktické tipy, které ti pomohou zvládat náročné dny s větším nadhledem a užít si ty hezké ještě o něco víc.

Najdeš v něm například ranní a večerní rituály pro větší pohodu, tipy, co dělat během dne s miminkem, rady pro náročné chvíle a inspiraci, jak nezapomínat ani sama na sebe.

Prohlédnout e-book

Mohlo by vás zajímat

RODIČOVSTVÍ Proč je mateřství někdy osamělé, i když nejsi sama Přečíst článek → RODIČOVSTVÍ Realita mateřství: 7 věcí, které vám nikdo neřekl Přečíst článek → PSYCHICKÁ POHODA Co si potřebuješ přečíst, když toho máš nad hlavu Přečíst článek →

Večer nezačíná ve chvíli, kdy řekneme: „Jdeme spát.“

Možná to zní zvláštně, ale večerní usínání nezačíná ve chvíli, kdy dítě uložíme tam, kde běžně spí. Začíná mnohem dřív.

Miminko totiž ještě neví, co znamená věta: „Je čas jít spát.“ To se teprve postupně učí. A právě proto je důležité, aby večer měl svůj přirozený průběh.

Postupně se ztlumují světla, za okny se pomalu stmívá a den se pomalu chýlí ke konci. Přicházejí činnosti, které se večer opakují téměř každý den. Dítě si možná ještě neuvědomuje, kolik je hodin, ale všechny tyto drobné změny kolem sebe vnímá.

Možná ani netušíme, kolik takových signálů během večera zachytí. Vnímá tmu za okny, tlumenější světlo v pokoji, klidnější hlas, známé prostředí i činnosti, které se večer pravidelně opakují. Možná je to zatažení závěsů, zhasnutí světel, zalévání květin, poslední krmení domácích mazlíčků nebo převlékání do pyžama. I z těchto zdánlivě obyčejných okamžiků si dítě postupně skládá obraz toho, že den končí a pomalu, ale jistě se blíží čas spánku.

A právě proto nemusí být večerní rutina dokonalá. Mnohem důležitější než dokonalost je její pravidelnost. Dítě totiž nepotřebuje perfektně naplánovaný večer. Potřebuje večer, který zná. Díky tomu se může cítit jistěji a bezpečněji, protože ví, co bude následovat. A právě pocit bezpečí je jedním z důležitých předpokladů pro klidnější usínání.

Proč právě opakování dětem pomáhá

Možná sis už všimla, že malé děti mají rády věci, které se opakují. Stejnou pohádku chtějí číst znovu a znovu, oblíbenou písničku si nechají pustit několikrát za sebou a často trvají na tom, aby věci probíhaly stejně jako včera.

Není to náhoda.

Opakování jim pomáhá lépe porozumět světu kolem sebe. Když vědí, co bude následovat, cítí se jistěji. A právě tento pocit jistoty je pro malé dítě nesmírně důležitý.

Když po koupání následuje pyžamko, potom mazlení, krmení nebo pohádka a nakonec uložení ke spánku, dítě si postupně vytváří spojení mezi těmito činnostmi a blížícím se spánkem. Nepotřebuje rozumět hodinám. Stačí, že večer probíhá podobným způsobem.

Neznamená to, že každý večer musí být úplně stejný. Život s malým dítětem je plný situací, které naplánovat nejdou. Čím častěji se ale některé drobné rituály opakují, tím snáz se v nich dítě orientuje a tím větší pocit jistoty mohou přinášet.

Večer nemusí být dokonalý

I když se snažíš vytvořit klidný večer, ne vždy jde všechno podle představ.

Někdy koupání jednoduše vynecháš, protože je dítě příliš unavené, nemocné nebo ho zkrátka nekoupete každý den. Jindy usne při kojení nebo v náručí dřív, než stihnete dojít k dalšímu kroku. A někdy se rozpláče právě ve chvíli, kdy to čekáš ze všeho nejméně.

To ale vůbec neznamená, že se celý večer nepovedl.

Pravidelnost večerní rutiny má svůj význam. Dítěti pomáhá lépe se zorientovat v tom, že den končí a přichází čas spánku. Je proto dobře, když se večerní rituál skládá z podobných kroků a dítě postupně ví, co bude následovat.

To ale neznamená, že musí každý večer proběhnout úplně stejně nebo na minutu přesně. Pokud některý večer jeden krok vynecháte nebo se všechno odehraje trochu jinak, neznamená to, že jste celou rutinu pokazili. Děti jsou totiž překvapivě přizpůsobivé. Jedna vynechaná koupel nebo usnutí o pár minut dříve nezkazí to, co si dítě postupně buduje během mnoha společných večerů.

Mnohem důležitější než dokonale dodržený plán je atmosféra, kterou dítě během usínání prožívá. Potřebuje cítit klid, blízkost a bezpečí. Právě tehdy může večerní rutina plnit svůj skutečný účel – pomoci dítěti pochopit, že den končí a přichází čas spánku.

Proto se netrap, když některý večer neproběhne přesně podle představ. Dítě nepotřebuje dokonalého rodiče ani dokonale odškrtnutý seznam úkolů. Potřebuje člověka, vedle kterého se cítí v bezpečí.

Malé rituály dokážou velké věci

Když se řekne večerní rituál, možná si představíš dlouhý seznam věcí, které je potřeba každý večer stihnout. Ve skutečnosti ale často rozhodují právě ty nejmenší drobnosti.

Může to být teplá koupel, čisté pyžamko, krátké pomazlení, klidný hlas, stejná ukolébavka nebo pusa na dobrou noc.

Možná to zní až příliš obyčejně.

Jenže právě z těchto obyčejných okamžiků se postupně stává něco, co dítě dobře zná. A právě to mu přináší pocit jistoty.

Dítě si pravděpodobně nebude pamatovat, jestli jste jeden večer koupání vynechali nebo jestli ukolébavka skončila o minutu dříve. Mnohem víc si bude pamatovat pocit, který večery pravidelně provází. Pocit blízkosti, klidu a bezpečí.

A právě v tom spočívá síla malých každodenních rituálů.

A co když ani to nepomůže?

I přes veškerou snahu se někdy stane, že dítě zkrátka usnout nechce. Večer se protáhne, oči se únavou zavírají spíš tobě než dítěti a ty máš pocit, že jsi vyzkoušela všechno, co tě napadlo.

V takových chvílích je snadné začít pochybovat. Přemýšlet, jestli jsi někde neudělala chybu nebo jestli jsi něco nezanedbala.

Jenže to nemusí znamenat, že je něco špatně nebo že děláš něco špatně. I malé děti prožívají každý den trochu jinak.

Někdy dítě potřebuje jednoduše víc času. Jindy hledá blízkost, protože se chce cítit bezpečně. A někdy mohou být důvodem prořezávající se zoubky, vývojový skok, nemoc nebo den plný nových podnětů.

I chvíle, kdy ho jen držíš v náručí, hladíš po vláskách nebo vedle něj trpělivě sedíš, může být součástí večerního rituálu. Není to ztracený čas. Právě v těchto okamžicích dítě poznává, že jsi tu pro něj, i když se mu zrovna nedaří usnout.

A někdy je právě tohle to nejdůležitější.

Závěr

Každé miminko je jiné.

Co pomáhá jednomu, nemusí fungovat u druhého. Přesto mají všechny děti něco společného. Potřebují cítit, že jsou v bezpečí a že je jim nablízku člověk, kterému důvěřují.

Právě proto mají malé každodenní rituály takový význam. Pomáhají dítěti pochopit, že den pomalu končí a přichází čas spánku. Když večery probíhají podobným způsobem, dítě se v nich lépe orientuje, cítí se jistěji a usínání pro něj může být snazší.

Třeba dnešní večer neproběhl tak, jak sis představovala. Možná byl hodně uplakaný a ty ses ptala sama sebe, jestli neděláš něco špatně. Anebo ses při uspávání tak unavila, že jsi usnula ještě dřív než tvoje dítě.

Můžeš mít pocit, že se poslední dobou nedaří skoro žádný večer. I to je období, kterým prochází mnoho rodin. Neznamená to, že děláš něco špatně. I malé děti prožívají každý den trochu jinak a jejich večerní návyky se vytvářejí postupně.

Mohlo by vás zajímat

RodičovstvíRealita mateřství: 7 věcí, které vám nikdo neřeklPřečíst článek → Rodičovství7 věcí, které mi pomohly zvládnout mateřskou v klidu i když to někdy bylo na hraněPřečíst článek → Psychická pohodaCo si potřebuješ přečíst, když toho máš nad hlavuPřečíst článek →