1. Neodcházím z místnosti s prázdnou

Když jdu z jedné místnosti do druhé, rozhlédnu se, jestli s sebou nemůžu něco odnést.

Hrnek ze stolu do kuchyně. Oblečení do ložnice. Autíčko zpět do krabice. Prázdný obal do koše.

Neznamená to, že při každém přechodu mezi místnostmi musím něco hledat a uklízet. Pokud ale vidím věc, která patří přesně tam, kam mám namířeno, vezmu ji s sebou.

Je to maličkost, která zabere pár vteřin. Když ji ale během dne několikrát zopakuji, večer už mám mnohem méně práce.

2. Večer udělám krátký reset

Když jsem opravdu unavená, to poslední, po čem toužím, je hodinový úklid.

Místo toho si nastavím na stopkách deset minut a zaměřím se jen na největší nepořádek. Na to, co je až moc na očích, co mi vadí nejvíc nebo co by mi následující ráno hodně překáželo.

Posbírám hračky z podlahy, odnesu nádobí, srovnám věci na stole nebo vytáhnu prádlo ze sušičky.

Ne vždycky stihnu všechno. Rozdíl ale udělá i několik minut. Ráno pak nevstávám do domácnosti, ve které mám okamžitě pocit, že musím začít uklízet už před snídaní.

3. Každá věc musí mít své místo

Největší nepořádek podle mě vytvářejí věci, u kterých vlastně nevíme, kam patří.

Položíme je proto na stůl, na komodu nebo do skříňky s tím, že je uklidíme později. Jenže později pořád nevíme co s nimi, takže tam zůstanou.

Když má každá věc své stálé místo, nemusím při úklidu přemýšlet, co s ní. Jednoduše ji vrátím tam, kam patří.

A pokud pro nějakou věc místo dlouhodobě nemám, je možná čas položit si otázku, jestli ji doma opravdu potřebuji.

4. Využívám malé prodlevy

Během dne vznikne pár krátkých chvil, kdy na něco čekám.

Než se uvaří voda v konvici. Než se mi v mikrovlnce ohřeje jídlo.

Za několik minut samozřejmě neuklidím celý dům. Můžu ale vyklidit část myčky (nesmím však zapomenout, že jsem to udělala, abych k čistému nádobí omylem nepřidala špinavé – to nesnáším!), otřít kuchyňskou linku, uklidit pár věcí nebo roztřídit prádlo.

Neberu to jako povinnost. Když se mi nechce, klidně těch pár minut jen stojím a nic nedělám. Když mám ale trochu energie navíc, právě tyto krátké chvíle mi pomáhají vypořádat se s drobnostmi, které by se jinak postupně nasčítaly.

5. Uklidím nepořádek, dokud je ještě malý

Jeden hrnek odnesu snadno. Jeden obal vyhodím rychle. Několik kousků oblečení uklidím během chvilky.

Když je ale nechávám postupně přibývat, vznikne z nich hromada, do které se mi už vůbec nechce.

Snažím se proto uklízet průběžně.

Samozřejmě to nejde pokaždé. Někdy mi v tom zabrání dítě, někam spěchám nebo na to zkrátka nemám kapacitu. Nejde o to hlídat každou odloženou věc. Jde o to nenechávat úplně všechno na později.

Čím větší hromada totiž vznikne, tím víc energie mě stojí vůbec začít.

6. Domácí práce si rozděluji podle frekvence

Ne vždy mi vyhovuje uklízet jednu místnost kompletně od začátku do konce. Místo toho si jednotlivé práce rozděluji podle toho, jak často je skutečně potřeba je udělat.

Některé věci řeším skoro každý den, například nádobí nebo kuchyňskou linku. Jiné stačí jednou týdně, jednou za dva týdny nebo ještě méně často.

Můžu si tak určit den na podlahy, jiný den na povlečení a jindy zase na úklid koupelny. Místo velkého úklidu celého domu mám pokaždé jeden konkrétní úkol, který zvládnu i během kratší chvíle.

7. Nedělám věci jen proto, že „by se měly“

Existuje spousta představ o tom, jak často by se mělo vysávat, vytírat, převlékat povlečení, mýt okna nebo utírat prach.

Jenže každá domácnost to má jinak.

Někdo potřebuje vysávat každý den, jinému stačí jednou týdně. Někomu vadí každé smítko, jiný si ho ani nevšimne. Záleží na počtu lidí, dětech, zvířatech, alergiích i na tom, co je důležité právě pro tebe.

Některé domácí práce opravdu nemusí být hotové tak často, jak si možná myslíš. Pokud něco není špinavé, nepřekáží ti to a nikomu to neškodí, může to pravděpodobně ještě chvíli počkat.

Ušetřený čas můžeš věnovat něčemu, co je pro tebe v danou chvíli důležitější. Klidně i odpočinku.

8. Mám doma jen tolik věcí, kolik zvládnu udržovat

Čím víc věcí doma máme, tím víc jich musíme uklízet.

Nemusíš se kvůli tomu stát minimalistkou a zbavit se poloviny domácnosti. Pomáhá ale čas od času projít jednu zásuvku, skříňku nebo polici a vyřadit věci, které už nepoužíváš.

A nemusíš vytřídit celý dům během jednoho víkendu. Hlavně pro spoustu maminek by to byl pravděpodobně nadlidský úkol.

Stačí začít malou částí. Třeba jednou zásuvkou v kuchyni, dětským oblečením, ze kterého dítě vyrostlo, nebo kosmetikou, která už dávno měla skončit v koši.

Každá věc, kterou nepoužíváš, totiž zabírá místo a při úklidu ji musíš pořád dokola přesouvat.